Scéna.cz 

Privatizace v ND: Lovci mamutů - kdo ulovil, kdo byl uloven?

Soubor Činohry Národního divadla Praha uvádí ve světové premiéře inscenaci PRIVATIZACE autorů Petra Erbese a Borise Jedináka. Privatizace, opak znárodnění, přinesla pro někoho úspěch, pro jiného zklamání. Zásah do celé společnosti byl natolik radikální, že je na místě se ohlédnout a tuto dobu nějakým způsobem zhodnotit. O to zajímavější je, pokud se ohlížíme prostřednictvím autorů, kteří se v době privatizace narodili. Možná to činí jejich pohled o to svobodnější, bez přímé osobní zkušenosti, o to však analyticky ostřejší.

Základní otázka zní: jak danou dobu převést do dramatického umění? Jakým způsobem ji ztvárnit na jevišti, když je veškeré dění kolem privatizace natolik složité, pokud nahlížíme osudy jednotlivců – strůjců, úředníků i obyčejných občanů. Nebo naopak jednoduché z pohledu zákonodárců, kteří svými rozhodnutími psali pravidla. Pojmy jako "tunelování", "kuponovka", "eseróčko" nebo "píárko" se staly neodmyslitelnou součástí tehdejší doby, jazyk privatizace se vryl do podvědomí společnosti, ať už jako nostalgická vzpomínka, či jako výstražný symbol zmaru.

Autoři zvolili naprosto neotřelý přístup – arénu, v jejímž centru se nachází průhledný box, zatímco herci se pohybují přímo mezi diváky. Privatizace se týká každého z nás, není možné, aby byl někdo vyčleněný na jevišti, když jsme tím vším byli obklopeni, vtaženi do děje. Stačilo mít kupónovou knížku za pouhých tisíc korun. Po jejím otevření se na vás mohly sypat miliony. Bylo to vše etické? Byla demokracie v této podobě skutečně svobodná? Je podnikání v demokracii možné bez predátorských instinktů? Ptejme se a zkusme hledat odpovědi.
Erbes a Jedinák se soustředili na jednu z ústředních postav transformace, na Petra Kellnera. Známý i neznámý pojem. Jméno, které skloňoval kdekdo, ale tvář, kterou jen málokdo spatřil. Bylo možné jej potkat v metru, na nákupu, v divadle? A pokud ano, kdo ho poznal? Kellner již nežije, jeho příběh uzavřelo letecké neštěstí na Aljašce. Spojitost s dobou lovců mamutů zde získává metaforický rozměr. Boj o přežití, boj v privatizaci, boj o zdroje a moc. Lovci a kořist. Používáme termín "divoké devadesátky" a vybavujeme si případy orlických vrahů, zmizení podnikatelů, šedou zónu ekonomiky, kde podnikání nebylo vždy jen záležitostí byznysového talentu, ale i schopnosti orientovat se ve světě, kde neviditelná ruka trhu sahala až na dno řeky.

Každý z herců představuje postavu té doby. David Prachař v roli Petra Kellnera vytváří silný portrét člověka chladně kalkulujícího, přetvářejícího svět kolem sebe, schopného ulovit mamuta na ruských trzích i v Číně. Vedle něj se pohybují ti, kteří se ocitli na opačné straně privatizačního procesu – Mark Kristián Hochman přináší postavu zlomeného člověka, který měl vše na dosah, ale zároveň ho bohatství pohltilo. Robert Mikluš pase po Kellnerově dceři, jeho slizká, manipulativní postava v aréně vytváří napětí. Marie Poulová jako jeho protivnice v boxu bojuje s přesností a chladnou racionalitou, vycvičená lekcemi svého otce. Šimon Krupa ztělesňuje obyčejného člověka oškubaného dluhovou pastí, zatímco Igor Orozovič přesvědčivě vykresluje úředníka, který loajálně plní zadání doby, hlavně mít čisté ruce – byť na nich ulpívají stopy neviditelné krve obětí systému. Stěžejní postavou je manželka Kellnerová v podání Pavly Beretové, která svou roli buduje pouze kostýmem, mimikou a gesty. Beze slov ztělesňuje dravost, namyšlenost i vědomí vlastní neohrozitelnosti. Je královnou, která nesmí nic ztratit.

Celá inscenace je silná v tom, že nabízí symboly a metafory, umožňuje dekódovat významy na mnoha úrovních. Text Erbese a Jedináka je rafinovaný, zakódovaný, skrytý pod povrchem, jako signály námořnické abecedy, Morseovky či kouřových znamení indiánů. Nejde o složité kryptografické kódy jako AES, RSA nebo SHA, ale o šifry, které mají především probudit otázky a nutit diváka k interpretaci. Privatizace je součástí našich životů, zanechala stopu v našem kolektivním vědomí. Byla to etapa, která utvořila dnešní společnost, podnikání, morální hodnoty i generace, které přišly po ní. Byla to cesta, která některé vynesla na vrchol a jiné nechala padnout. Dnes žijeme dál, studujeme, pracujeme, budujeme rodiny, vychováváme děti, doufáme v jejich budoucnost. A přesto, ať už jsme kdysi vlastnili kupónovou knížku, nebo ne, jsme stále součástí onoho kolotoče, který se nezastavil. Proto má smysl ohlédnout se a připomenout si, jak to možná bylo. Privatizace v ND: Lovci mamutů - kdo ulovil, kdo byl uloven?

Petr Erbes a Boris Jedinák: PRIVATIZACE
Režie Petr Erbes a Boris Jedinák; dramaturgie Ilona Smejkalová; výprava Lucie Škandíková; hudba Tomáš Vtípil; světelný design Karel Šimek a pohybová spolupráce Dora Sulženko Hoštová.
Obsazení: Pavla Beretová, Marie Poulová, Šimon Krupa, Robert Mikluš, Igor Orozovič, David Prachař a Mark Kristián Hochman.
Světová premiéra 30. ledna 2025, Nová Scéna Národního divadla.

www.narodni-divadlo.cz