Scéna.cz 

Šplouch: Kdo z koho?

Co všechno jsou lidé schopni udělat, když jim teče do střechy, banka odmítá půjčit a rodinný dům se pomalu rozpadá před očima? Právě na této jednoduché situaci staví autor Jan Tenkrát svou komedii Šplouch, kterou v Divadle Horní Počernice nastudoval režisér Petr Vacek. V centru příběhu stojí tři sestry, jejichž životy naruší příchod jediného podnájemníka. A zatímco voda ze střechy dopadá na verandě s pravidelným šplouchnutím, skutečné vlny se začínají šířit uvnitř domu.

Scénografie Jana Balcara diváka přivádí do obyčejného amerického rodinného domu. Dominantou prostoru je obývací pokoj se sedačkou a konferenčním stolkem, v pozadí pak krb s americkou vlajkou. Na první pohled působí vše civilně a nenápadně. Teprve postupně se ukazuje, že pod zdánlivě poklidným povrchem se skrývá řada problémů, které už nelze dále odkládat. Stejně přímočarou cestou pracuje inscenace také s kostýmy Hany Soukupové. Červená sportovní souprava, pracovní montérky nebo růžově stylizovaný outfit dávají divákovi okamžitě najevo, že každá ze sester přichází z jiného světa a bude na nastalou situaci reagovat po svém.

Tři sestry a jeden podnájemník

Největší předností inscenace je bezesporu trojice ženských postav. Autor Jan Tenkrát jim připsal jasně rozlišitelné charaktery a režisér Petr Vacek tuto rozdílnost podtrhuje citlivým hereckým vedením.
Ilona Svobodová představuje čerstvou vdovu, která stále žije ve stínu zesnulého manžela. Jeho urna zůstává součástí domácnosti stejně jako vzpomínky, od nichž se nedokáže odpoutat.
Nela Boudová vytváří praktický protipól. Její postava tráví většinu času opravami domu, řešením technických problémů a hledáním způsobů, jak rodinné sídlo zachránit.
Třetí sestra v podání Máši Málkové patří mladší generaci. Pohybuje se ve světě sociálních sítí, sebeprezentace a rychlých řešení.
Když se v domě objeví Steve (Ondřej Volejník), zdá se být řešení na dosah. Nájemník znamená pravidelný příjem a šanci odvrátit hrozící katastrofu. Jenže právě zde se rozehrává hlavní komediální linie celé inscenace. Sestry totiž velmi rychle pochopí, že potřebují, aby Steve zůstal co nejdéle. A tak začíná série stále odvážnějších pokusů, jak si nového obyvatele domu získat.

Právě zde leží skutečné těžiště celé hry. Nejde ani tak o tajemství kolem samotného Stevea, ale o proměnu tří žen, které v něm postupně začnou vidět víc než pouhého nájemníka. Vdova hledající cestu z osamění. Praktická žena, která celý život upřednostňovala povinnosti před city. A mladá influencerka zvyklá prezentovat sama sebe okolnímu světu. Každá z nich volí jinou strategii, každá jiný způsob a každá přitom odhaluje něco ze své vlastní samoty.
Právě zde vznikají nejvtipnější situace večera. Humor nevychází z laciných gagů, ale z rozdílnosti charakterů a jejich reakcí na stále komplikovanější situaci. Sestry se nesnaží bojovat mezi sebou. Všechnu svou energii soustředí na jediný cíl – přesvědčit Steva, aby zůstal právě po jejich boku.

Když voda stoupá

Petr Vacek staví inscenaci především na dialogu a herecké souhře. Nesnaží se o výrazné režijní experimenty a ponechává prostor samotnému textu. Dobře fungují také opakující se zvukové motivy. Z televizního vysílání přicházejí zprávy o počasí, z jedné strany je slyšet příjezd taxíku a z verandy se pravidelně ozývá charakteristické šplouchnutí způsobené zatékající střechou. Tyto drobné detaily nenásilně připomínají, že času na řešení ubývá a tlak na obyvatele domu postupně sílí.
Ondřej Volejník navíc od počátku působí jako člověk, který o sobě neříká úplně všechno. Jeho podrážděná reakce na některé zdánlivě nevinné situace i neochota nechat se fotografovat vyvolávají otázky, zda je skutečně tím, za koho se vydává. Autor tak do jinak odlehčené komedie přidává lehkou dávku napětí, která pomáhá držet pozornost diváků až do závěru.
Šplouch není inscenací, která by usilovala o hlubokou společenskou výpověď. Nabízí však příjemně napsanou konverzační komedii, několik dobře vystavěných situací a především sehranou čtveřici herců, kteří si své role viditelně užívají. Škoda jen, že závěr nedokáže zcela využít potenciál konfliktů a očekávání, které si hra během večera vytváří. Přesto zůstává Šplouch příjemně stráveným divadelním večerem. A stejně jako voda dopadající z poškozené střechy pravidelně rozčeří hladinu na verandě, dokáže i příchod jediného člověka rozvlnit životy těch, kteří už si mysleli, že je nic nepřekvapí. Jen odpověď na otázku kdo z koho nakonec nepřinese tak razantně, jak by si divák po slibně rozehrané partii možná přál. Autor Jan Tenkrát navíc v závěru opouští čistě komediální polohu a nechává své postavy řešit situaci, která je nutí přehodnotit dosavadní jistoty i vlastní morální hranice.

🎭 Jan Tenkrát: Šplouch
Režie Petr Vacek, scéna Jan Balcar, kostýmy Hana Soukupová a producent Jiří Turek.
Účinkuji Ilona Svobodová, Nela Boudová, Máša Málková a Ondřej Volejník.
Česká premiéra 5. března 2026, Divadlo Horní Počernice.
Psáno z reprízy 30. května 2026, Studio Ypsilon.

📘 www.nejlepsikomedie.cz