Scéna.cz 

Divadelní tipy 37. týden

Úsměvy Pavla Landovského
Hostem Jaromíra Hanzlíka je osobitý český herec, spisovatel a dramatik, který by v těchto dnech oslavil 90 let (2000). Režie P. Vantuch. V dnešním díle Úsměvů, s moderátorem J. Hanzlíkem, si budeme moci připomenout neobyčejnou hereckou osobnost, skvělého vypravěče, autora a dramatika Pavla Landovského. Řeč bude o jeho divadelních začátcích, prvních filmových rolích, ale také o letech strávených v emigraci v Rakousku a o legendárním divadle Burgtheater. Chybět nebudou historky ze života, jako barvité vyprávění o souboji s fleretem o lásku, nebo uvěznění během komunismu i střetem s policií či StB, ale ani zážitky z natáčení. Vše bude tradičně doplněno celou řadou ukázek z jeho filmové, televizní a divadelní tvorby. Za počátky své umělecké dráhy považoval P. Landovský svou práci v operetě při studiu průmyslové školy v Teplicích. V budově divadla ho v té době zaujalo chování činoherních herců, kteří mu připadali jaksi ploší a teatrální. Začal nad tím přemýšlet a později na tento svůj zážitek myslel při hraní, i ve své roli autora. Vždy se snažil hrát druhý plán a to, co si jeho postavy myslí. Ne jenom text. Protože za nejdůležitější mu připadalo dostat se k autorovi textu a přenést ho na jeviště/na plátno. Snad i proto se rád s časovým odstupem díval na své filmy, kde si mohl zavzpomínat na svůj tvůrčí proces a myšlenky, které ho vedly k vybudování postav. Jeho první filmová role byla ve filmu Dědeček automobil (Alfréd Radok, 1956). Avšak za svůj skutečně první film považoval snímek Každý mladý muž (Pavel Juráček, 1965). V tomto filmu si s Landovským v jedné scéně zahrál i jeho přítel Václav Havel. Zajímavostí je, že Havel byl pro tento film kvůli ráčkování předabovaný. Krom zmíněného, uvidíme mnoho klíčových děl českého filmu 60. let. 70. léta změnila situaci, jelikož v té době se stal politicky nepohodlným a ve filmech byl nahrazen jinými herci (například v seriálu Taková normální rodinka, režie Jaroslav Dudek, 1971). Činoherní klub bylo jeho životní divadlo a příčinou mnoha změn v jeho životě. Do Činoherního klubu nastoupil roku 1967, kde pozdější slavné zpracování Revizora i další jeho herecké a autorské práce zapříčinily, že se dostal do hledáčku politických představitelů. Během rozhovoru P. Landovský pracuje s druhým plánem a buduje pointu, s kterou se setkáme na závěr pořadu a dovede nás až k poslední ukázce – divadelní hře Václava Havla Audience.
Vysílání: 12.9., 09.05 hod., ČT1
Opakování: 18.9., ČT1

Vražda v salonním coupé
Tradiční seminář o Mistrově činnosti kriminalistické je dobrým úvodem k detektivní hře, kde se vyšetřuje tak svérázně, že divák nevychází z údivu ani po spadnutí závěrečné opony. Oblíbená hra Divadla Járy Cimrmana (1997). Hrají: L. Smoljak, M. Čepelka, který brzy oslaví 90. narozeniny, J. Weigel, P. Vondruška a G. Rumlena. Televizní a divadelní režie L. Smoljak. Jedna z nejoblíbenějších her Divadla Járy Cimrmana, jejíž ústřední motiv byl zfilmován pod názvem Rozpuštěný a vypuštěný. Cimrman kriminalista. Již název úvodní přednášky napovídá, jakým oborem se tentokrát budou naši „vědci“ zabývat. Jak souvisí Cimrmanův objev působení červotoče s jeho pobytem ve vězení? Jak souvisí pátrání po zločinci s třídní knihou? A kdo je to Maralík? To je jen pár otázek z mnoha, které budou řádně zodpovězeny. V druhé půlce představení Cimrmanova hra rozvíjí detektivní příběh v čele s oblíbeným hrdinou, inspektorem Trachtou. Na cestě z Turecka cestují ve vlaku tři pasažéři: slavný český policejní inspektor Václav Trachta, průmyslník Meyer, který vyrábí všechno pro zahřátí (kožichy, rum, šamotové cihly), a továrník Bierhanzel, výrobce masti pro zhoustnutí vlasů. Ve stanici Istanbul přibude k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček, dokončující svou diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Někdo z nich možná cestou zemře.
Vysílání: 07.9., 20.15 hod., ČT art

Dámská šatna
Komedie o herečkách oblastního divadla z pera A. Goldflama, který brzy oslaví 80. narozeniny (2022). Hrají: D. Kolářová, D. Batulková, E. Pacoláková a P. Tenorová. Představení pražského Divadla U Valšů. Divadelní režie A. Goldflam, televizní režie P. Soukup. Podle zkušeností Arnošta Goldflama (narozen 22. 9. 1946 v Brně) je dámská šatna tou nejdůležitější místností v divadle. V dámské šatně se totiž řeší vše podstatné i nepodstatné: od poměrů v divadle přes zákony hereckého řemesla až po soukromý život. V Goldflamově hře oblíbené diváky i herečkami můžeme do jedné takové dámské šatny zavítat a prožít se čtyřmi regionálními umělkyněmi nervózní období čekání na obsazení, vzrušující premiéry i každodenní rutinu repríz, ale především jejich na jednu stranu obyčejné, ovšem na druhou stranu zcela neobyčejné životy. Dámskou šatnu v případě pražské inscenace v autorově režii sdílejí Daniela Kolářová, Dana Batulková, Evellyn Pacoláková a Petra Tenorová.
Vysílání: 12.9., 20.15 hod., ČT art

Semafor atd. (1/8)
Spletitá cesta legendárního autorského divadla, jehož zakladatel a dlouholetý ředitel Jiří Suchý brzy oslaví 95. narozeniny, v cyklu scenáristy J. D. Novotného a režiséra V. Polesného (1999). Legendární a stále populární divadlo Semafor naplno odstartovalo v roce 1959 zlatý věk divadel malých forem. Zakladatelský význam této scény nelze vidět jen v úzce divadelním pojetí, ale měl i široký sociologický dopad na celou jednu mladou generaci, kterou doslova vytáhl z hospod a stal se pro ni můstkem k chápání dalších uměleckých disciplín. Snad v každém větším městě poté vzniklo divadélko „malých forem“, které se hlásilo k duchu Semaforu. Tato scéna byla fenoménem a hnutí malých forem unikátem v rámci evropského divadla. Před Semaforem sice byla Reduta a Divadlo Na zábradlí, nicméně i na těchto scénách působil Jiří Suchý, jenž se poté rozhodl založit své autorské divadlo. Semafor ovlivnil několik generací a pro každou je reprezentován někým trochu jiným. Pro jednoho to byl třeba Jiří Grossmann a Miloslav Šimek, pro jiného Josef Dvořák. Tři skupiny, které tu v 70. a 80. letech působily spolu a které vytvářely pro veřejnost pojem Semafor, však také měly své osudy. Jejich vzájemné vztahy procházely mnoha peripetiemi. Dokumentární cyklus J. D. Novotného a V. Polesného vznikl u příležitosti 40. výročí divadla a není ani tolik jeho dějinami, jako spíš o divadle v zrcadle doby. Více než přesná chronologie a výčet faktů se v cyklu objevují velká témata, konflikty, ale i příběhy lidí, jejich setkání i cesta časem.
Vysílání: 13.9., 20.15 hod., ČT art