Scéna.cz 

Gulliverovy cesty působí moderně, silně a sugestivně

Městská divadla pražská uvedla na scéně Divadla ABC adaptaci Gulliverových cest. Autor scénáře Petr Boháč vychází z legendárního díla Jonathana Swifta a přenáší diváky na ostrov Liliputánie, do země obrů Brobdingnag a na létající ostrov Laputa. Možná se podíváme i na nezakreslený ostrov Hvajninimů, kde jsou koně chytřejší a vznešenější než lidé. Na této cestě nebudeme sami. V bytě připomínajícím kartonovou krabičku se za dobrodružstvím vydávají otec a jeho sedmiletý syn.

Režisérka Miřenka Čechová spolu s Petrem Boháčem vytvořili fantaskní inscenaci, kde se herci přirozeně prolínají s hybridními loutkami. Vzniká tak osobitá stylizace – herci nesou Liliputy zavěšené kolem krku, přičemž jejich vlastní hlava je součástí loutky, zatímco tělo a nohy patří loutce samotné. Ruce však zůstávají hercovým výrazovým nástrojem, čímž se kombinuje živé herectví s loutkářskou expresivitou. Tento vizuální princip vytváří nejen zajímavou podívanou, ale především zvýrazňuje grotesku, aniž by ubíral na realističnosti dění.
Dětský hrdina Oliver jako realistická loutka posouvá inscenaci ještě dál – pohybuje se mezi pohádkovým a lehce odcizeným světem, což podporuje fantaskní atmosféru. Tvůrci kombinují japonské Bunraku s evropskou loutkářskou tradicí. Loutka není schována, ale přiznána, čímž se stává aktivním prvkem scénického dění. Navíc tento přístup elegantně řeší absenci dětského herce, což by v některých zemích mohlo být i právní komplikací.

Hereckému obsazení dominuje Aleš Bílík v roli otce. Jeho postava na vozíku představuje klidnou sílu, která se v dramatických momentech ocitá na hraně vlastních možností, ale nikdy neztrácí citlivost a laskavost. Právě jeho vztah s loutkovým Oliverem dodává inscenaci hlubší emocionální rozměr. Bílíkův závěrečný polibek Oliverovi na čelo působí tak přirozeně, že divák téměř zapomene, že sleduje loutku.
Použití kartonové výpravy je geniální volbou – nejen že vizuálně sjednocuje celý svět do stylizované podoby, ale zároveň posiluje dojem nepevnosti, absurdity a nadsázky, což přesně odpovídá Swiftovu textu. Karton je často využíván v moderním fyzickém a loutkovém divadle pro svou lehkost, variabilitu a poetickou kvalitu.
Obrovské měřítkové kontrasty – například nafouklá obří ruka – dodávají inscenaci groteskní a expresivní charakter. Prvky jako močení obra řešené zvukovými efekty ukazují, že tvůrci pracují s divadelní hravostí a nadhledem, což vyvažuje temnější momenty, jako je válečný nálet v první polovině představení.

Hudební složka Jana Kučery hraje v inscenaci klíčovou roli – propojuje scénické prvky a určuje rytmus a emocionální strukturu představení. Kučera pracuje nejen s hravými písněmi, které osloví dětského diváka, ale i s nervy drásající disharmonií, která doprovází obyvatele ostrova Laputa, kde se komunikace odehrává právě skrze hudbu. Naopak harmonická, téměř poetická pasáž zaznívá na ostrově Hvajninimů, kde se objevuje bílý kůň, Oliverova maminka.
Samotná loutka koně představuje mistrovskou ukázku loutkářské poetiky. Kůň má realisticky zpracovanou hlavu i hřbet, zatímco přední nohy jsou stylizovány do výtvarné konstrukce. Tím se naplno propojuje vizuální symbolika s emocemi – scéna s koněm je vrcholem gradace celé inscenace.

☆☆☆☆☆GULLIVEROVY CESTY jsou dokonale vystavěné ve všech složkách – propojují herectví, loutkářství, pohybové divadlo, výtvarnou poetiku i soudobou hudbu do jednoho vizuálně silného a obsahově vrstevnatého celku. Nejde jen o vizuální efekty – každá složka slouží příběhu a jeho významovým rovinám. Tvůrci respektují Swiftovu satiru, ale zároveň ji překlápějí do současného kontextu, čímž dodávají inscenaci další rozměr. Hravost, groteska, loutky a minimalistická scénografie vytvářejí bohatý a funkční divadelní svět, který působí moderně, silně a sugestivně. ☆☆☆☆☆

📘 Petr Boháč podle Jonathana Swifta - Gulliverovy cesty
Scénář Petr Boháč; režie Miřenka Čechová a Petr Boháč; hudba Jan Kučera;
choreografie Miřenka Čechová; scéna Lucia Škandíková a Kateřina Jirmanová Soukupová; kostýmy Kateřina Jirmanová Soukupová; realizace loutek Paulína Skávová a Sébastien Puech; choreografie loutek a video Amador Artiga; světelný design Jiří Šmirk a zvukový design Martin Hůla.
Hrají: Aleš Bílík; Anna Bubníková; Petr Konáš; Tomáš Krutina; Pavol Smolárik; Inga Zotovová-Mikshina a Roman Zotov-Mikshin.
Česká premiéra 1. března 2025 v Divadle ABC.

www.mestskadivadlaprazska.cz